Stále věříme, že klimatickou krizi dokážeme řešit a vyhnout se nejkatastrofičtějším scénářům. Oteplení však již dosáhlo 1,5 °C oproti předindustriální éře, což přináší nezvratné dopady na lidstvo i životní prostředí. V Česku to znamená vlny horka, extrémní srážky, škody v zemědělství způsobené suchem či jarními mrazy a také zdravotní rizika spojená s letními teplotami zejména ve městech. S těmito dopady se musíme naučit žít a zaměřit se na opatření, která jejich následky co nejvíce zmírní.
Již jsme dosáhli oteplení 1,5 °C oproti předindustriální době a globální emise stále každoročně rostou. I když uchováváme naději, že tento trend dokážeme otočit, musíme se smířit s tím, že se s negativními dopady klimatických změn budeme muset naučit existovat. Adaptace se proto zaměřuje na to, jak se přizpůsobit proměněnému klimatu a co nejvíce zmírnit škody pro lidi i přírodu způsobené vlnami horka, suchem, povodněmi a dalšími projevy klimatických změn.
Adaptace nemá za cíl řešit klimatickou krizi samotnou, na což míří mitigace. Zároveň však musí adaptace a mitigace probíhat souběžně.
Adaptační opatření vycházejí z podmínek konkrétního území. Nejzranitelnější jsou venkovské oblasti a země globálního Jihu, kde klimatická krize ohrožuje základní potřeby jako potraviny, vodu či zdroje příjmů a pracovní místa. Priority proto musí vycházet z potřeb místních komunit a zaměřovat se především na ty nejzranitelnější.
Typy adaptačních opatření:
- Infrastrukturní: technologická řešení jako rekuperace, automatické stínění budov, zavlažovací systémy v zemědělství, ochranné valy proti povodním či klimatizované veřejné prostory pro ohrožené skupiny.
- Institucionální: zákony, regulace, územní plány a dotační programy, například stavební normy pro zateplení, zelené střechy nebo finanční kompenzace pro zemědělce postižené extrémním počasím.
- Změny v praxi a životním stylu: posun k rostlinnější stravě, komunitní zahradničení, nové osevní postupy nebo využívání odolnějších odrůd plodin.
- Přírodní opatření: Zdravé ekosystémy jsou nejlepším štítem proti dopadům klimatické krize. Napříkald obnova mezí, remízků a mokřadů pomáhá zadržovat vodu v krajině, poskytuje útočiště pro živočichy a posiluje biodiverzitu.
- Sociální opatření: posilování odolnosti komunit například podporou služeb péče o seniory nebo rozvojem místních soběstačných iniciativ.
Resilience
Pro adaptaci jde o klíčový pojem, který zdůrazňuje, že adaptační opatření nemusí být oddělena od mitigace nebo přímého řešení klimatické krize. Přístup klimatické resilience chápe adaptaci ne jen jako soubor jednotlivých opatření, ale prosazuje, že musí nastat systematická změna.
Tento přístup se snaží využít nutnou transformaci spojenou s adaptací ke klimatické krizi jako příležitost k budování efektivnějších a odolnějších systémů a struktur, které dokáží lépe reagovat i na další krize či otřesy.
Například přechod na obnovitelné zdroje energie můžeme chápat jako příležitost vytvářet demokratičtější způsoby výroby a distribuce energie. Ty by zajistily její dostupnost a umožnily kontrolu přímo občanům a komunitám místo aby byla v rukou velkých korporací.