Domů

Hostětínská cesta k dekarbonizaci

Hostětín je vzorovým příkladem ekologických řešení v malé obci.

V Hostětíně jsme za více než dvacet let proměnili slova o udržitelnosti v konkrétní činy. Najdete tu pasivní dům, výtopnu na biomasu, kořenovou čistírnu odpadních vod, solární panely i moštárnu s tradicí – všechno v harmonii s krajinou i komunitou. Obec Hostětín je živou laboratoří klimatických řešení, která inspiruje další města a vesnice napříč Českem i Evropou.


Hostětín navštívil a osobně ocenil i britský král Karel III., tehdy ještě princ, jako příklad dobré praxe spojení péče o přírodu, místní ekonomiku a komunitní život.

Naše vzdělávací a informační středisko působí v unikátním prostředí obce Hostětín. 

Posláním ekocentra Veronica Hostětín je ukazovat na praktických příkladech, realizovaných modelových projektech a výsledcích jejich monitorování, že vztah k přírodě, místním zdrojům a tradicím spolu s ohleduplným hospodařením může chránit životní prostředí a globální klima, ekonomicky stabilizovat venkov a řešit nezaměstnanost i v poměrně odlehlých oblastech.

Pravidelně spolupracujeme se školami a nabízíme odborné stáže či konzultace k seminárním, bakalářským a diplomovým pracím. Stáže jsou zaměřeny na získání teoretických informací k tématu udržitelného rozvoje i praktických zkušeností z chodu neziskové organizace. Stážisté se nejen účastní našich vzdělávacích programů, ale také pomáhají při administrativních a projektových činnostech a přípravě akcí, aby získali potřebné dovednosti pro svůj další profesní život.

Unikátní prostředí Hostětína využívá pro exkurze, terénní výuku či letní školy
celá řada vysokých škol. Buď přijíždějí se svými pedagogy a vlastním programem, nebo využívají připravenou nabídku Ekocentra Veronica Hostětín a portfolio lektorů Ekologického institutu Veronica.

Přečtěte si více o ekocentru Veronica Hostětín:

Pasivní dům

Čeho jsme dosáhli vytvořením tohoto díla? 

  • vytvořili jsme stavbu v pasivním standardu s ukázkou technologií, principů ekologického stavitelství a využití přírodních materiálů, která je trvale přístupná pro veřejnost
  • prokázané minimální náklady na vytápění a ohřev teplé vody
  • dům poskytuje vyšší komfort pro návštěvníky i pracovníky, například z důvodu stálého přívodu čerstvého vzduch, žádných teplotních rozdílů v místnosti a celkově příjemné teplotě v zimě i v létě

Stavba seminárního centra byla logickým vyústěním modelových projektů realizovaných v Hostětíně. Nadace Veronica v roce 1998 zakoupila v Hostětíně nemovitost s pozemky, na nichž nejprve přestavbou původní stodoly vznikla hostětínská moštárna (2000) a poté, v návaznosti na další realizované projekty, dozrálo rozhodnutí o stavbě budovy, která by poskytovala zázemí pro stávající i plánované vzdělávací a osvětové programy. Vzhledem k odlehlosti obce byla na místě i úvaha postavit budovu s ubytovací kapacitou pro účastníky akcí. Ta umožňuje, aby nejen zájemci o projekty, ale i turisté a rekreanti mohli zůstat v obci déle. Přirozenou součástí ekopenzionu je přírodní zahrada.

Příprava stavby vzdělávacího střediska probíhala v letech 2001-2005 a samozřejmým záměrem od počátku bylo, aby se jednalo o stavbu z environmentálního pohledu výjimečnou. Dům měl být postaven v pasivním standardu, který se tehdy v Česku téměř výhradně objevoval jen v souvislosti se stavbou rodinných domů. Cílem projektu bylo vybudovat infrastrukturu pro vzdělávání a pobyt těch, kdo přijížděli za poznáním a zároveň demonstrovat různé stavební a provozní postupy a technologie pro udržitelné stavění. K přípravě projektu se sešli jak čeští, tak rakouští odborníci v čele s architektem Georgem Reinbergem.

Otevřené výběrové řízení na dodavatele stavby proběhlo na přelomu let 2005 a 2006, první práce započaly v březnu 2006, samotná stavba trvala sedm měsíců a v lednu 2007 jsme zahájili plný provoz. 

Díky dostavení budovy mohlo vzniknout vzdělávací pracoviště v Hostětíně. Vytvoření zázemí vedlo i k nárůstu počtu seminářů a umožnění déletrvajících vzdělávacích a pobytových akcí v Hostětíně. Seminární centrum zaměstnává mnoho místních lidí. Přítomnost centra přispívá k rozvoji cestovního ruchu a podporuje návazná podnikání v souvisejících odvětvích. 

Více o technologii stavby a energetice

Technologie stavby a energetika

Pasivní budova ekocentra Veronica Hostětín byla postavena v roce 2006 jako první česká veřejná budova v pasivním standardu. Celek tvoří tři objekty: budova, v níž je seminární/společenská místnost a kancelář v patře, ubytovací dvoupodlažní objekt jednoduchého tvaru se zelenou plochou střechou a jednopodlažní podlouhlý objekt kuchyně. Tyto části propojuje vstupní hala. Celá budova je v maximální míře navržena jako bezbariérová; v roce 2025 navíc přibyla plošina k překonání schodiště ze suterénu do 1. a 2. nadzemního patra.

Seminární trakt je konstruován z betonu, ubytovací část z cihel, obojí v minimální tloušťce. Vnější stěny jsou izolovány nejméně třiceticentimetrovou vrstvou izolace a střechy čtyřiceti centimetry izolace. Na západní zdi a střeše ubytovací části jsou použity k izolaci slaměné balíky. Vnitřní omítky jsou hliněné a v seminárním sále jsou ponechány ve své přírodní podobě. V dalších částech domu jsou pak natřeny kaseinovou barvou. Na podlahách neleží PVC, ale skutečné přírodní linoleum. Okna s certifikátem pro pasivní domy jsou mimořádně kvalitní. Některé prostory jsou vybaveny světlíky, celkově dbal architekt na maximální využití denního světla. 

Orientace budovy, její velikost a umístění oken podporují pasivní solární zisky domu. Aktivní topný systém pasivní domy většinou nepotřebují, vystačí si s pasivními solárními a vnitřními zisky a také dohřevem větracího vzduchu. V případě seminárního centra se však z důvodu nevyváženosti počtu přítomných osob upustilo od konceptu výhradně teplovzdušného vytápění. V domě najdeme teplovodní vytápěcí systém, který je napojen na obecní biomasovou výtopnu. Větrání všech prostor zajišťují větrací jednotky s rekuperací, v příznivých obdobích – zejména jaro a podzim – větráme běžně okny. Okna v létě otevíráme k nočnímu vychlazení průvanem.

Návratnost pasivní technologie

Prostá návratnost investice do pasivního domu s vyloučením vícenákladů na údržbu (zahrnujících výměnu rekuperačního zařízení po době životnosti, tj. zhruba po deseti letech) a při zahrnutí meziročního nárůstu cen tepla z biomasové výtopny o 6,5 % vyšla na 16 let. Po uplynutí 16 let se roční úspora z vytápění odhaduje na 175 tisíc korun.

Na dobu návratnosti vložené investice mají však vliv mimo jiné rostoucí ceny za energie, jejichž vývoj nelze přesně předvídat. Jisté však je, že porostou a spolu s nimi budou samozřejmě narůstat i úspory obyvatel pasivních domů. Pasivní domy však nejsou pouze o návratnosti vložené investice, ale o dlouhodobém zajištění nízkých výdajů na bydlení. Ze své podstaty jsou pasivní domy do jisté míry energeticky nezávislé, a jsou tak vhodnou příležitostí, jak se zajistit na důchod.

„Roční platby za teplo a teplou vodu z výtopny jsou posledních 10 let stabilně ve výši maximálně 40 tisíc korun, v průměru 35 tisíc korun. Pokud bychom v roce 2006 netrvali na budově v pasivním standardu, ale pouze se spotřebou tehdy považovanou za dostatečně nízkou, (tj. na úrovni 70 kWh na m2/rok), byly by platby třikrát vyšší. Takto jsme za dvacet let provozu ušetřili kolem 1,3 milionu korun za teplo. Navýšení nákladů za pasivní standard se tehdy odhadovalo na maximálně 10 % nákladů na celou stavbu. Toto navýšení nezahrnuje jen náklady na lepší izolaci či kvalitnější okna, ale také investici do větrání s rekuperací. Benefity využití  stavebních technologií spojených s pasivním standardem  nejsou zdaleka jen ekonomické, jde i o komfort, lepší vnitřní prostředí či kvalitnější  stavbu. Troufám si říct,  že navýšení nákladů na stavbu i tímto prostým odhadem je již po 20 letech bezpečně amortizováno úsporami energetickými.“ — Yvonna Gaillyová, ředitelka Ekologického institutu Veronica

Naše budova v pasivním standardu vzhledem ke své administrativní povaze cílila na spotřebu zhruba 20 kWh/m2/rok a také abychom veškerou spotřebu pokrývali z obnovitelných zdrojů energie. A opravdu, jak ukazují data z roku 2025, veškerá elektřina a teplo z obnovitelných zdrojů pochází. Využíváme teplo z obecní výtopny a velkoplošného solárního systému na střeše moštárny (36 m2). Více než 10 let byl na průčelí budovy fasádní teplovodní kolektor (22 m2), po roce 2022 však již dosloužil. Kolektory využívají venku stojící  velký ocelový tepelný zásobník (10 m³) izolovaný balíky slámy a minerální vlnou v tloušťce jeden metr v místech kontaktu se zemí. Elektřina pochází z fotovolatických elektráren na moštárenských střechách. Pokud musíme dokupovat z veřejné sítě, jedná se o certifikovanou elektřinu z obnovitelných zdrojů. 

Podrobná data o zdrojích a spotřebě elektřiny najdete tady. 

Podrobně také výpočet uhlíkové stopy, kterou měříme od roku 2014.

Osvětlení

Zatímco u standardních domů je spotřeba elektřiny na osvětlení oproti celkové spotřebě nepatrná, u pasivních domů jde o položku v celkové bilanci významnou. Proto stavba využívá v maximální možné míře osvětlení denním světlem. Tam, kde nejsou možná okna – kuchyně, chodba v ubytovně – využil architekt světlíky. Umělé (večerní a noční) osvětlení interiéru, zejména seminárního sálu, je navrženo a provedeno s důrazem na maximální elektrickou účinnost. V sále byly instalovány zářivky s takovými elektronickými předřadníky, že je můžeme plynule stmívat. Lineární a kompaktní zářivky (úsporky) jsou po skončení životnosti postupně nahrazovány ještě úspornějším LED osvětlením.

Více o místních materiálech a vybavení

Místní materiály a vybavení

Za  environmentálně přínosné považujeme použití obnovitelných materiálů při stavbě domu, a sice dřeva, slámy, hliněných omítek i malého množství nepálených cihel. Až na omítky byly tyto materiály místní z okruhu 60 kilometrů. Odpadla tak transportní zátěž ekonomická i environmentální. Přírodní materiály – dřevo, sláma – v sobě zároveň alespoň dočasně zakonzervují uhlík, který se tak nevrací do atmosféry. To přispívá ke zmírnění klimatické změny. Co se ekologické bilance tepelně izolačního materiálu týče, chtěli jsme izolovat všechny stěny ubytovací místnosti slámou, což bylo zamítnuto opět s ohledem na požadavky požární odolnosti dřevěného obkladu, který slaměnou izolaci obklopuje. Izolace slámou tak byla provedena pouze na jedné stěně a na střeše, zbylé stěny byly izolovány především minerální vatou a polystyrenem (ten byl použit v zemi a u země v místech, kde nemůže být kvůli vodě použita minerální vata).

V kombinaci s ostatními nároky na vybavení (finanční dostupnost, trvanlivost, skladovatelnost apod.) nebylo vždy jednoduché najít ekologicky příznivý místní materiál a místního výrobce. Například u nábytku byl kladen důraz na provedení z masivního dřeva, s co nejmenším podílem lepidel a k přírodě šetrnou povrchovou úpravou (voskovým olejem). Nábytek byl zčásti vyroben ze dřeva s certifikátem šetrného lesního hospodaření FSC, které pocházelo ze Školního lesního podniku Mendelovy univerzity – v té době jednoho z nejbližších certifikovaných lesních majetků. Ložní prádlo a ručníky na pokojích jsou certifikovány jako Ekologicky šetrné výrobky. Kuchyně je vybavena spotřebiči energetické třídy A. V roce 2012 byla v centru zřízena učebna ekologické stopy, která v praxi představuje uskutečněná opatření na úsporu energie. Obsahuje také kuchyňské spotřebiče nejlepší energetické třídy a ukázku ekologických postupů v domácnosti při úklidu, bydlení, nakupování či dopravě.

Provoz ekocentra

Stavba byla navržena jako pasivní dům, měřená spotřeba je ale poněkud vyšší. Tato skutečnost souvisí s tím, jak je dům provozován. Zatímco návrh počítal s pokojovou teplotou 20 °C, v praxi se ukazuje, že lidé jsou zvyklí na zimní teplotu až kolem 24 °C. Tu pak vyžadují i při návštěvě v Hostětíně. Nelehkým úkolem je proto návštěvníkům vysvětlovat, že v domě topíme uměřeně záměrně. Navýšení pokojové teploty o 1 °C může znamenat nárůst spotřeby energie na vytápění zhruba o 7 %. Zároveň si pracovníci uvědomují, že lidé své návyky bohužel nezmění během jednoho dne, proto jsou prostory centra většinou vytápěny na 22 °C.

Návrh domu dále počítal s vnitřními pasivními tepelnými zisky z odpadního tepla, jehož zdrojem jsou elektrospotřebiče a obyvatelé domu. Počet ubytovaných v ekopenzionu je v zimních měsících nižší, potřeba pasivních zisků z vyzařovaného tepla je ale v tomto období nejvyšší. Ubytovna je tedy aktivně dotápěna na teplotu 17-18 °C pomocí teplovodního vytápění, aby se tak zamezilo problémům s rychlým dotápěním prostoru zpět na požadovanou teplotu. Ubytovaní stráví v ekopenzionu průměrně dvě noci, což je krátký čas na to, aby se návštěvník naplno sžil s provozem pasivního domu a využil všech jeho předností. Vzhledem k tomu, že se návštěvníci penzionu stále střídají, dům je neustále užíván obyvateli ve fázi seznamování s pasivním domem. 

Přestože potřeba tepla v ekocentru je poněkud vyšší než hodnota požadovaná pro pasivní domy, je i tak mnohem nižší, než je běžný standard v České republice. Hlavní poslání centra, kterým je přiblížit široké veřejnosti podstatu a fungování pasivních domů, je i tak možné dobře naplňovat. 

Stravování je nabízeno ve vysoké kvalitě: vaří se s širokým využitím biopotravin, výrobků Fair Trade, bez použití polotovarů, využívají se místní suroviny. Nabízí se výběr mezi vegetariánskou, veganskou a masitou stravou – tu se snažíme omezovat. Naše stravovací skupiny jsou malé – i při využití celého penzionu, proto je velmi náročné zajistit ekonomiku kuchyně při vysokých nárocích na kvalitu. Finanční zisk přináší i výdělek na službách centra pro školicí účely. Seminární sál je pronajímán pro konání seminářů, workshopů, konferencí a školení pořádaných jinými organizacemi, a také pro pobytové rekreační a rodinné akce (oslavy narozenin, svatby). To usnadňuje dohoda s obcí, že pro účely oslav občanů Hostětína a akcí hostětínských spolků je pronájem sálu zdarma. Spolky a rodiny místních si pak obvykle platí občerstvení přichystané kuchařkami v pasivním domě.

V roce 2026 chystáme rozsáhlou rekonstrukci, která bude reagovat na vlny veder, potřebu energetické bezpečnosti a posílení ochrany před nedostatkem vody. Doplníme fotovoltaiku na obě části sedlové střechy, což vedle výroby elektřiny bude zamezovat letnímu přehřívání podkrovní kanceláře. Nočnímu chlazení průvanem pomůže automatický způsob zavírání střešních oken chránící před deštěm. Na všechna okna necháme vyrobit automatické vnější žaluzie a přidáme prosklené prvky u obvodových zdí. Vodní hospodářství posílí nová vnější akumulace dešťové vody o objemu 18 m3. V zahradě přibudou další dvě kompostovací separační toalety.

Bio-moštárna

Čeho jsme dosáhli vytvořením tohoto díla?

  • podporujeme a propagujeme ekologické zemědělství
  • zpracováváme místní ovocnářskou produkci
  • zachováváme krajinný ráz a rozmanitost
  • podporuje místní ekonomiku, vytváříme pracovní příležitostí

využíváme obnovitelné zdroje energie 

Zachování různorodosti bělokarpatských odrůd jablek, společenská odpovědnost při podnikání, dvě stálá a šest sezonních pracovních míst, výroba moštů s ochrannou známkou Tradice Bílých Karpat nebo oblíbený jablečný ocet. I to jsou přínosy moštárny, jejíž vznik iniciovala nezisková organizace Veronica. Bez grantů i jiných příspěvků by se její začátky neobešly. Postupně se však stala ekonomicky soběstačnou a svým provozem dnes přináší zisk. 

Původní záměr

Ovocnářský program v Bílých Karpatech je pojat hodně široce, zahrnuje ochranu genofondu extenzivních sadů s původními odrůdami ovoce, mapování odrůd, zakládání ovocnářských školek a další činnosti zejména nevládních organizací. Důležitým impulsem byla výstavba moštárny. Zapojené nevládní organizace založily v roce 1998 zastřešující sdružení Tradice Bílých Karpat (TBK), zapsaný spolek. Jeho cílem bylo a stále je vést místní obyvatele k péči o přírodní zdroje, krajinu a druhovou rozmanitost v Bílých Karpatech. Zakladatelé (ČSOP Veronica, Nadace Veronica a ČSOP Bílé Karpaty) ve spolupráci s lucemburskými ochranáři z nadace Hëllef fir d’Natur tak začali naplňovat vizi, že prostřednictvím zpracování, odbytu a využití tradičních odrůd motivují vlastníky k péči o sady i krajinu. TBK zřídilo moštárnu v Hostětíně na nemovitosti, kterou vlastnila Nadace Veronica. Šlo o starší hospodářskou usedlost se sadem, jejíž rekonstrukce začala v červnu 1999, o rok později už byla moštárna připravena k provozu. Na stavbě pracovala skupina místních řemeslníků a během prázdnin dobrovolníci i účastníci letních workshopů. Místní řemeslníci se postarali o převoz starší technologie z Německa a její repasování a uvedení do provozu. Veronica se ve spolupráci s experty postarala o veškeré technologické úpravy a  povolovací procesy související s potravinářskou výrobou. 

O kvalitě výrobků svědčí i to, že v roce 2002, hned v prvním ročníku soutěže, jablečný mošt získal ocenění Česká biopotravina roku, další ocenění následovala pro mošt s rakytníkem a sirup z černého bezu. Velké oblibě se u zákazníků těší bio jablečný ocet, který v roce 2025 získal ocenění Nejlepší biopotravina roku v kategorii gastronomických produktů a pochutin.

„Bylo to čtrnáct let od zahájení provozu moštárny, když před jejími vraty zastavil Abdul s rodinou a chtěl vylisovat přes 50 kubíků jablečného moštu, který by si následně odvezl do Anglie, kde z něj měl vzniknout ocet. Když se ale s moštárnou líp seznámil a viděl, že nám lisování jde, dohodli jsme se, že ocet zkusíme udělat u nás v Hostětíně. Začali jsme s octovým kvašením v malém, ale za rok jsme jeli s Abdulem do Itálie pro octovač. Postupně se z něj stal jeden z našich nejprodávanějších výrobků.“
— Radim Machů, jednatel Moštárny Hostětín o vzniku jablečného octa

Současná produkce

Sortiment moštárny je ve srovnání s jejími začátky široký, v nabídce je jablečný mošt nebo jablečné mošty míchané v různém poměru se šťávami ze zázvoru, rakytníku, červené řepy, arónie, meruňky, hrušky či zeleného čaje. K dostání jsou také sirupy s příchutí máty, konopí, bezu nebo zázvoru. Nejprodávanější položkou je hostětínský jablečný ocet. 

Více najdete v našich grafech a především pak na webu moštárny a e-shopu.

Ochrana životního prostředí

Moštárna ve vysoké míře využívá obnovitelné zdroje energie a představuje následováníhodný příklad udržitelného hospodaření s energií. Teplo pro vytápění je z obecní biomasové výtopny, voda se ohřívá velkoplošným solárním systémem. Na střeše moštárny najdeme první fotovoltaickou elektrárnu, která v Hostětíně vznikla. Její instalovaný výkon je téměř 9kW. Jedná se o investici Nadace Veronica z roku 2008. V roce 2023 ji doplnila fotovoltaická instalace o výkonu 19 kWp na střeše skladu moštárny, která spolu s bateriovým úložištěm přispívá k energetickým úsporám a ke snížení spotřeby elektřiny z distribuční sítě. Za zmínku stojí i slaměná izolace skladu, provedená svépomocí pod vedením Veroniky. Ta zajišťuje stabilní teplotu pro skladování moštů v létě i v zimě, bez potřeby topení či chlazení. Významná je z pohledu udržitelnosti i zmíněná rekuperace tepla při pasterizaci. S vyrobenými mošty je manipulováno pomocí elektrického vysokozdvižného vozíku, napájeného z vlastní fotovoltaiky. Jediným zdrojem fosilních emisí zůstává olejový kotel pro přípravu technologické páry a vody pro pasterizaci, která vyžaduje vysokou teplotu. Za rok spálí přibližně 2500 l topného oleje.

Přínosy pro místní komunitu

Hostětínská moštárna se nesoustředí pouze na cíle ekonomické, usiluje také o zachování krajinného rázu, kulturního a přírodního dědictví Bílých Karpat, podporu ekologického zemědělství, vytvoření pracovních míst a změnu spotřebních vzorců. Také vlastnická a řídící struktura moštárny odpovídá kritériím společenské odpovědnosti při podnikání. Ostatně i na struktuře dodavatelů jablek je patrný důraz na regionální původ výrobků. Jistá část zisku moštárny se rozděluje podílníkům (Nadace Veronica, ZO ČSOP Bílé Karpaty, Tradice Bílých Karpat z.s. a ZO ČSOP Veronica) na podporu jejich činnosti. Moštárna také nabízí občanům ze širokého okolí možnost nechat si zde vylisovat šťávu z vlastní úrody.  

Odpady

Moštárna se snaží pracovat udržitelně po všech stránkách a snaží se maximálně předcházet vzniku odpadů. Po zhroucení trhu s vratnými lahvemi byla moštárna nucena přestat plnit mošt do vratných obalů. Celý sortiment se tak od roku 2012 plní do nevratných skleněných lahví. Ty sice mají značnou spotřebu energie na výrobu a zpracování skla, mají však zároveň uzavřenější životní cyklus než např. PET lahve, jelikož sklo lze recyklovat do nekonečna bez ztráty kvality. Výroba i recyklace skla navíc probíhá z velké části v Česku. Pro mošty je sklo ideální obalový materiál. Část výroby se balí také do bag-in-boxů, plastových obalů v kartonové krabici. Zde je výhodou větší objem a chytré řešení ventilu – mošt je možné vypouštět postupně, dovnitř se nedostane vzduch a po otevření vydrží bez chlazení v dobré kvalitě dva týdny. 

Ukázkový sad a přírodní zahrada

Velký význam má pro vzdělávací centrum zahrada, která hraje důležitou roli nejen v jednotlivých vzdělávacích programech, ale je i samostatným a plnohodnotným naučným místem. Dnes ukázková zahrada a sad pomocí naučné stezky a hravých aktivit zapojují veřejnost do procesu přírodního zahradničení, záchrany starých odrůd ovoce a obnovy extenzivních ekologických sadů v krajině. V zahradě je řada prvků pro podporu biodiverzity – hadník, ještěrkovník, budky pro hnízdění ptáků, čmelákovník, ježkovník, hmyzí domečky, broukoviště, domky pro škvory, budka pro netopýra. S dětmi můžete při procházce sadem využít naše pracovní listy Průvodce sadem – sadu 6 otázek, hádanek a kvízů. 

V zadní části sadu chováme včely. Dále je možné vyzkoušet na zahradě kompostovací toalety, zapůjčit si solární vařič či sledovat noční oblohu skrze hvězdářský dalekohled. Významným prvkem je meteostanice, která sleduje kromě teploty vzduchu i srážky, rychlost větru, teplotu a vlhkost půdy nebo ovlhčení listů. Všechna tato a další data o spotřebě elektřiny i uhlíkové stopě lze sledovat i z domova na webové stránce grafy.veronica.cz.

Pro děti je v zahradě připravené vrbové bludiště, potok ke stavbě vodních hrází a vodních mlýnků, bylinková spirála s jezírkem, poskytující vhodné podmínky pro růst rozličných druhů bylin i živočichů, krtčí nora, budkovník, dřevěné pexeso, hliněná pec nebo vodní prvky. Při procházce sadem můžete využít i pracovní listy, které jsou k dispozici v Centru Veronica nebo na webových stránkách.

Kořenová čistírna odpadních vod

Čeho jsme dosáhli vytvořením tohoto díla?

  • významně jsme snížili spotřebu elektřiny
  • není zapotřebí velkých provozních nákladů
  • ověřili jsme si, že čisticí schopnost je srovnatelná s klasickými ČOV

Jak vlastně funguje taková kořenová čistírna? Bakterie a mikroorganismy žijící v mokřadech čistí vodu tím, že rozkládají organické znečištění. A díky tomuto procesu mohou vznikat kořenové (vegetační) čistírny odpadních vod (KČOV). Jako první svého druhu na východní Moravě vznikla roku 1996 čistírna právě v Hostětíně. Jejím základem je umělý mokřad s běžnými mokřadními rostlinami jako rákos obecný či chrastice rákosovitá.

Jak to celé vzniklo?

Vybudováním kořenové čistírny tak skončila v obci stavební uzávěra, která trvala od sedmdesátých let 20. století. Další domy se do zrušení stavební uzávěry stavět nemohly, právě kvůli absenci vlastní čistírny odpadních vod. Po připojení na odpad by se totiž staly dalším zdrojem znečištění vodárenské nádrže, které bylo z Hostětína už tak dost významné. Jelikož se obec nemohla dál rozšiřovat a nikdo v ní nemohl stavět, odcházeli z ní také obyvatelé.

Po osamostatnění Hostětína od sousedního Pitína v roce 1990 tak bylo pro obec prvořadým úkolem vyřešit problematiku odpadních vod. Při hledání řešení sehrál významnou roli seminář Horní Olšava uspořádaný Veronikou, která přizvala k procesu  významné odborníky z oblasti čištění vod a hydrobiologie. Ti doporučili dostavět jednotnou kanalizaci a vybudovat  kořenovou čistírnu ústící pod obcí do potoka Kolelač. 

Projekt zprvu narážel na nedůvěru správních orgánů: okresní hygienik stavbu v první fázi odmítl schválit z důvodu provozní nespolehlivosti čistícího efektu. O kořenových čistírnách se toho tehdy tolik nevědělo, přesto se čístírnu i díky Veronice podařilo vystavět. Zkušební provoz zahájila kořenová čistírna odpadních vod v červenci 1996 a o rok později už spolehlivě funguje. Výstavbou čistírny započal Hostětín svou ekologickou cestu, malá obec se proslavila po celém regionu, což v budoucnu usnadnilo prosazování dalších inovací a mohla vzniknout třeba i moštárna nebo výtopna. 

Chcete vědět více o technologii čištění?

Technologie čištění

Předstupeň čištění v kořenové čistírně odpadních vod představují domovní septiky. Ty zajišťují biologicko-mechanické předčištění kalů prostřednictvím sedimentace pevných částic a jejich postupnému rozkladu za pomoci bakterií a enzymů na jednodušší látky. Samotná kořenová čistírna funguje jako umělý mokřad s výsadbou běžných mokřadních rostlin, znečištěná voda v ní prochází čtyřmi stupni čištění.

První stupeň procesu tvoří mechanické čištění, jehož úkolem je zachytit plovoucí nečistoty na česlích, které denně pracovník očistí, následuje lapák písku, kde dochází k oddělení drobných částic. Díky přepážkám, které rozdělují septik, se voda zklidní a kal sedimentuje. Sediment se jednou za půl roku vyčerpává a odváží do velké čistírny odpadních vod do Bojkovic. 

Poté voda putuje do dvou hlavních nádrží (filtračních polí), aby došlo v rámci druhé fáze procesu – biologického čištění – k odstranění organického znečištění.

Ve filtračním poli vyplněným štěrkem roste rákos obecný, který doplňují další přirozeně se vyskytující mokřadní rostliny (chrastice rákosovitá atd.). Na zrnech štěrku se usídlují mikroorganismy (bakterie), které rozkládají organické znečištění.

Podle průtoku odpadní vody se první filtrační pole řadí k systému s horizontálním čištěním (je využíváno především při vysokých stavech vody a potřebuje větší plochu) a druhé k systému s čištěním vertikálním. To bylo přebudováno v roce 2023 z původně horizontálního typu. Jedná se o mnohem účinnější proces čištění s dávkovým nátokem odpadní vody a plocha potřebná na tento způsob čištění je podstatně menší (1 m2 na obyvatele oproti 5 m2 na obyvatele u horizontálního typu).

Třetím stupněm je retenční nádrž, která zadržuje přečištěnou vodu. Tento mokřad o ploše přibližně 900 m2je stanovištěm pro ptáky, obojživelníky a celou řadu dalších živočichů a rostlin. Posledním krokem na cestě k čisté vodě je zařízení na srážení fosforu. Dávkovací čerpadlo přidává do vody srážedlo ze zásobní nádrže (koncentrovaný roztok soli – v tomto případě hliníku, může to být ale i železitá sůl). Hliník reaguje s fosforem a vytvoří se nerozpustná sůl fosforečnan hlinitý. Taková sloučenina je těžší než voda, vytvoří sraženinu a klesne na dno, odkud se v pravidelných intervalech přečerpává. Vedle zařízení k odstranění fosforu je kalová jímka, tam se hustší kal odděluje, vybírá a vyváží na zpracování do větší čistírny odpadních vod. Přečištěná voda, už s minimem fosforu, pak odtéká do potoka. 

Kořenová čistírna odpadních vod zvládá i zbytky běžné domácí chemie v obvyklých koncentracích (např. prací a mycí prostředky, dezinfekční prostředky). Odstraňování farmak je účinnější než u běžných mechanicko-biologických čistíren odpadních vod, především díky větší ploše čisticího povrchu a delší době průtoku odpadní vody čistírnou. 

Na vstupu i výtoku z kořenové čistírny se čtyřikrát ročně odebírají a laboratorně zpracovávají vzorky vody, z nichž se měří biologická spotřeba kyslíku a vodivost. 

Chcete vědět více o výhodách KČOV a její přestavbě z roku 2023?

Výhody KČOV

Běžná čistírna vyžaduje rozdělení kanalizace na splaškovou a dešťovou vodu, aby se znečištění neředilo a čistírna nemusela vynakládat energii na přečerpávání a čištění naředěných vod. Další výhodou je, že kořenová čistírna zvládne pohltit velké výkyvy v množství přitékající vody během ranní, večerní a víkendové špičky, ale vyrovná se i se sezónními změnami. Je odolná proti případnému přerušení provozu. Zároveň je provoz KČOV výrazně úspornější než u konvenčního zařízení, potřebuje totiž výrazně méně elektřiny (která je u běžných ČOV významným nákladem), vystačí si totiž s gravitací. Přerostlé rostliny je potřeba dvakrát do roka kosit, jinak není fungování KČOV náročné na údržbu. Ještě účinnějšího čištění, navíc méně náročného na plochu, jsme dosáhli díky přestavbě čistírny v roce 2023.

Přírodní čištění odpadních vod tak představuje nižší náklady zejména při provozu, obohacuje krajinu, vytváří vhodné prostředí pro rostliny a živočichy a nenarušuje koloběh živin. Výpar vody rostlinami na filtračním poli příznivě ovlivňuje mikroklima. Kořenová čistírna je přínosem pro ekologickou stabilitu i estetickou kvalitu krajiny. 

„Kořenová čistírna vznikla díky společné snaze a vzájemné důvěře. Tehdy se toho o kořenovkách moc nevědělo, takže jsme se některé věci učili za pochodu. A učíme se pořád, dnes třeba o tom, jak se vypořádat s limity pro obsah fosforu ve vyčištěné vodě. Ty jsou totiž správními orgány nastavené podle velkých čističek, ale u těch menších, jako je v Hostětíně, by i tyto limity měly být nižší. Jde o finančně náročnou záležitost jak z hlediska pořízení technologií na měření fosforu, tak na jeho odstraňování. Pro to, aby čistička správně fungovala, je samozřejmě nezbytné, abychom procesům v ní probíhajícím rozuměli a byť jde o procesy přírodní, dovedli je usměrňovat a řídit.“ — Radim, správce KČOV

Obecní výtopna na biomasu

Čeho jsme dosáhli vytvořením tohoto díla?

  • výrazně se zlepšila kvalita ovzduší v obci
  • chráníme klima – předcházení vzniku emisí
  • cena a dostupnost energie je nezávislá na světových cenách
  • lépe jsme zabezpečili region po energetické stránce
  • platby za teplo zůstávají v obci, resp. v regionu

Obecní výtopna na biomasu vytápí téměř celý Hostětín od podzimu roku 2000. Díky ní dýchají místní ve srovnání s minulostí výrazně čistší vzduch a přispívají k ochraně klimatu tím, že předchází vzniku přibližně 1100 tun emisí CO2 ročně. Výroba tepla z místní biomasy zároveň zvyšuje nezávislost obce na vnějších zdrojích energie. Právě díky výrobě tepla v místě a využívání dřevní štěpky z okolních lesů i pil jako paliva zůstává v regionu velká část peněz, která by při platbě za plyn, uhlí či elektřinu v místě nezůstala. Navíc obec jako majitel a provozovatel výtopny udržuje cenu tepla na sociálně přijatelné výši a vytváří pracovní místa pro místní obyvatele. 

Jak to celé vzniklo?

Hned po listopadu 1989 se v Československu rozběhly snahy o výrazné zlepšení kvality ovzduší, které trpělo pálením uhlí v lokálních topeništích. Začala ho nahrazovat tehdy výhodná elektřina, což se ovšem neobešlo bez koncentrace velkého znečištění v místech, kde se vyráběla elektřina z fosilních paliv, zejména uhlí v severních Čechách. Brzy začal vítězit jako zdroj energie plyn, v nemnoha obcích i obnovitelné zdroje (OZE), zejména biomasa v různých podobách. Takové štěstí měl i Hostětín. Rozhodující roli sehrála koncepce zpracovaná díky energetičce tehdejšího Okresního úřadu v Uherském Hradišti. Předpokládala využít biomasu v řadě obcí Bílých Karpat. A také zde působila Veronica již tehdy podporující OZE a ochranu klimatu. Prvotní šetření mapující zájem obyvatel o výtopnu ukazoval zhruba poloviční podporu a povědomí i zájem se dařilo postupně zvyšovat díky osobní a přesvědčivé komunikaci tehdejšího starosty. Pomohl i seminář, který pořádala Veronica pro místní občany v březnu roku 1998. Jeho součástí byla exkurze do Kautzenu a Engelsbrechtu v Dolním Rakousku, kde obecní biomasové výtopny úspěšně provozovali.

Současně se obci s pomocí řady partnerů včetně Nadace Partnerství a Ekologického institutu Veronica podařilo zajistit financování připravovaného šestatřiceti milionového projektu. 

Chcete vědět víc o ekonomice výtopny?

Ekonomika výtopny

Provoz obecní výtopny v Hostětíně má charakter veřejně prospěšné služby, cena dodávaného tepla s ohledem na dlouhodobou udržitelnost provozu výtopny je v rovnováze mezi ekonomickými a sociálními cíli. O údržbu, modernizaci a technologie se stará obec Hostětín. Mzdové náklady se na celkových výdajích podílejí přibližně šesti procenty. Při provozu kotelny (přísun paliva, základní údržba, drobné opravy) jsou zaměstnáni místní obyvatelé a obsluha kotelny je 24 hodin v pracovní pohotovosti, pravidelná denní kontrola trvá zhruba půl hodiny.

Od roku 2005 byla v Hostětíně zavedena dvousložková cena, to znamená, že fixní provozní náklady výtopny tvoří první a pevnou část ceny, kterou zaplatí odběratelé stejné odběrové kategorie rovným dílem a druhá, individuální, část ceny je za odebrané množství tepla. Mimo topnou sezónu používají hostětínští obyvatelé jiné zdroje tepla k ohřevu vody pro domácnost, především elektřinu a solární energii.

„Válka na Ukrajině významně zdražila ceny energií. Samozřejmě i cena dřeva vzrostla, protože reagovala na ostatní paliva, ale i tak se dobře ukazovalo, že topení dřevem je levnější. Je škoda, že se nad výhodami lokálních zdrojů, a obzvlášť těch obnovitelných z větru a slunce, do té doby moc nepřemýšlelo,“ přibližuje výhody vlastní výtopny na biomasu Radim Machů. Dodává však, že provozování obecní výtopny s sebou přináší i velkou míru zodpovědnosti za to, že vše správně funguje. Člověk, který se o výtopnu stará, musí být pořád v pohotovosti.

Chcete vědět víc o technologii vytápění?

Technologie vytápění

Výtopna začala fungovat na podzim roku 2000 a jejím majitelem a provozovatelem se stala obec Hostětín. V teplovodním kotli o výkonu 732 kW se spaluje dřevní odpad (především štěpka, piliny z okolních pil a lesů), který se průběžně naváží do skladu o zásobním prostoru přibližně 900 m3. Výtopna dodává teplo prostřednictvím 2,8 km dlouhé teplovodní sítě 69 připojeným odběratelům z celkových 86 budov v Hostětíně (tedy 83 % všech v obci vytápěných objektů). 

Po deseti letech provozu se výtopna v letech 2010 až 2011 významně zmodernizovala: technologie v kotelně, která se dotkla jak nainstalovaného strojního vybavení, tak řídícího systému, prošla rekonstrukcí a díky tomu se snížila spotřeba elektřiny na polovinu. Roční spotřeba je tak nižší než 20 MWh (72 GJ) a omezily se i tepelné ztráty. V přepočtu k vyrobenému teplu potřebuje výtopna asi 1,6 % elektřiny, což znamená, že na výrobu 1 MWh tepla spotřebuje 16 kWh elektřiny. 

Provozní náklady šetří také obnovitelná elektřina, kterou pro provoz obecní výtopny dodává od roku 2010 fotovoltaická elektrárna, která vznikla jako společná investice obce Hostětín, Nadace Partnerství, Nadace české architektury a Nadace Veronica. Příjmy z prodeje elektřiny v režimu zelených bonusů slouží těmto organizacím k podpoře dalších projektů. 

Zdroje paliva

V době výstavby hostětínské výtopny byla poptávka i cena na trhu s biomasou nižší než v současnosti. Cena biomasy se v posledních letech zvyšuje v závislosti na růstu poptávky a inflaci, nepřímo souvisí i s růstem cen ostatních paliv, především ropy a uhlí. Nákupní cena paliva pro hostětínskou výtopnu vzrostla za sedm let od začátku jejího provozu o téměř 80 % a dodavatelé štěpky se postupně měnili. Do roku 2003 získávala obec palivo z okruhu asi 25 km, v roce 2004 se tato vzdálenost kvůli uzavření provozu hlavního dodavatele zvýšila na dvojnásobek. Od té doby se dodávky ale opět stabilizovaly a v roce 2012 pocházela naprostá většina paliva z okruhu 15 km, což významně snížilo výdaje na jeho dopravu. V roce 2025 se ve skladu nachází palivo z okruhu 30 km od obce. 

Předpokládalo se, že postavení výtopny jako modelového projektu vyvolá v regionu stavbu dalších výtopen na biomasu. Dnes se tyto výtopny v nejbližším okolí Hostětína nachází ve Štítné nad Vláří, v Brumově-Bylnici a také v sousedním Slavičíně, kde funguje vícezdrojová městská teplárna, oceněná v programu Hrdinové moderní energetiky v roce 2024.

O výtopně v Hostětíně – vesnici, které se energetická krize vyhnula, odvysílala 20. února 2022 reportáž Česká televize (čas 21:41)

Komunitní energetika

Čeho jsme dosáhli vytvořením tohoto díla?

  • teplo a elektřina z místních a obnovitelných zdrojů – decentralizace
  • participace občanů
  • posílení energetické soběstačnosti, bezpečnosti a odolnosti
  • sdílení komodit (teplo, elektřina)
  • stabilita a nezávislost cen energie
  • peníze zůstávají v regionu, podpora místní ekonomiky
  • zdroj inspirace pro další obce, veřejnost

Základem komunitní energetiky je společná výroba sdílené elektřiny nebo tepla z obnovitelných zdrojů. Děje se tak na bázi energetických společenství dobrovolně tvořených různorodými subjekty – domácnostmi, obcemi a jejich příspěvkovými organizacemi, neziskovými organizacemi. Členové mohou být i společenství vlastníků jednotek či další lokální aktéři (zemědělci). Cílem je posílení lokální energetické soběstačnosti, decentralizace výroby energie, snížení nákladů, posílení místní ekonomiky. Komunitní energetika je významným nástrojem dekarbonizace. V Evropské unii je zakotvena novelou direktivy o využívání obnovitelných zdrojů  z roku 2018, v českém právu staví na zákonu Lex OZE II, který vstoupil v platnost se zpožděním až v roce 2024. Energetické proměny v Hostětíně, využití slunce a dřeva způsobem stavějícím na široké participaci místních lidí, se odehrávaly už o téměř třicet let dříve. Využívaly inspiraci zejména z Rakouska, kde první vlaštovky takového způsobu využívání obnovitelných zdrojů energie zaznamenáváme minimálně o desetiletí dříve. Úspěšné řešení udržitelné energetiky v Hostětíně se zase stalo inspirací pro veřejnost, která sem přijíždí načerpat zkušenosti a odhodlání pro vlastní projekty, ať už české nebo zahraniční.

Pionýrské doby hostětínské komunitní energetiky

Slunce pro Bílé Karpaty

Více o solárních začátcích

V polovině 90. let jsme přišli do Hostětína s nabídkou jednoduchých solárních systémů pro ohřev teplé vody formou svépomocných instalací na střechách rodinných domů. Inspirací bylo podobné dění zejména v Rakousku. Stavebnicový systém byl unikátně vyvinutý brněnským fyzikem Jiřím Svobodou, který velkou pozornost věnoval i tomu, aby byla cena systémů pro domácnosti co nejpřijatelnější. Abychom podpořili jednotlivce, kteří si chtěli systémy namontovat, vyškolili jsme několik instalatérů v okolí, zajistili nákup materiálu a postupně se od roku 1997 společně s budoucími uživateli pustili do instalací. V Hostětíně se solární systémy dostaly na devět střech rodinných domů. Díky podpoře britského Know How fondu jsme s nabídkou instalací oslovili samosprávy řady obcí, vedení škol a sociálních zařízení. Svépomocné solární systémy pak do roku 2001 přibyly na dalších čtyřiceti střechách veřejných budov v širokém okolí.

Systém měl v základním provedení absorbér o velikosti 6 m2 a zásobník o objemu 700 litrů. Většinou došlo náhradě elektrického ohřevu zejména v letních měsících, každým systémem došlo k úspoře 2 MWh fosilní elektřiny. V roce 2001 přibyl ještě unikátní velkoplošný termosolární systém rakouského typu, který jsme spolu s kolegy z rakouské organizace AEE společně instalovali na střeše moštárny. Je tvořen selektivním absorbérem o ploše 36 m2 a má zásobník o objemu 9 m3 izolovaný slámou a stojící za budovou moštárny. Podstatným rysem všech těchto instalací byl vedle profesionálního návrhu svépomocný způsob montáže se zapojením místních občanů, budoucích uživatelů a uživatelek. Ti získali k zařízení osobní vztah: sledovali proměny počasí a přizpůsobovali tomu domácí práce (například prádlo prali tehdy, pokud měli v zásobníku dostatek teplé vody). 

Prosazení výtopny na biomasu – blízké teplo

Více o prosazení výtopny na biomasu a blízkém teple

V Hostětíně bylo dřevo až do šedesátých let minulého století jediným palivem využívaným na topení. Poté se začalo stále více topit uhlím s neblahým dopadem na kvalitu ovzduší. Následně se v některých domácnostech topilo elektřinou. Obecní výtopna, která je zásadním milníkem v přechodu na udržitelnou energetiku, se stala symbolem návratu ke dřevu jako místnímu obnovitelnému zdroji. Podrobněji je proces jejího vzniku a technické řešení popsáno v kapitole Výtopna na biomasu. Tehdejší starosta Drahomír Orsák navštívil všechny hostětínské domácnosti s vysvětlením připravovaného projektu a nabídkou připojení za poplatek třicet tisíc korun, tedy podíl domácnosti na zaplacení celé investice. Zároveň jsme vydali pro občany leták s vysvětlením celého záměru a zorganizovali v březnu 1998 exkurzi do obcí Kauzen a Engelsbrecht v Horním Rakousku, kde společné vytápění biomasou využívají. Podobně jako v případě solárních instalací jsme využili kontaktů a spolupráce s rakouskými organizacemi, které se obnovitelnými zdroji dlouhodobě zabývaly. Rakouská občanská společnost i politická reprezentace již v té době propojovali využívání místních a obnovitelných zdrojů s energetickou soběstačností, bezpečností a nezávislostí. Další motivační cesty, ke kterým byly přizváni i zástupci a zástupkyně samospráv ze širšího okolí Hostětína vedly jednak do tehdejší „mekky” využívání místních obnovitelných zdrojů: do města Güssing v rakouské spolkové zemi Burgenland. Následovaly středočeské Kněžice, tedy obce vyrábějící veškeré teplo a elektřinu z obnovitelných zdrojů v bioplynové stanici a výtopně na biomasu.

Z rakouského kontextu pochází i pojem související s komunitními zdroji tepla, který výborně naplňuje vizi komunitní energetiky, tedy využití místních zdrojů biomasy pro soustavy s místní tepelnou sítí. Říká se tomu blízké teplo – Nahwärme. Tento název zahrnuje jak informaci o tom, že se jedná o nepříliš dlouhé teplovodní sítě, ale rovněž i to, že palivo pochází z blízkých lesů, eventuálně polí a platby za teplo a tržby za palivo zůstávají v regionu a podporují místní ekonomiku. Zároveň provozování výtopny zajišťuje pracovní místa pro místní obyvatele. To vše spolu s benefity pro místní ovzduší vytváří pocit sounáležitosti a zároveň sdílené odpovědnosti za zajištění zásobování teplem.

Fotovoltaika a nástup komunitní energetiky

Komunitní energetika, která se v českém prostředí rozvíjí zhruba od roku 2020, je spojována nejčastěji se sdílením elektřiny z fotovoltaických elektráren. V Hostětíně se první fotovoltaická elektrárna s instalovaným výkonem necelých 9 kW a roční výrobou kolem 9 MWh objevila v roce 2008 na střeše moštárny. Jednalo se o investici Nadace Veronica. Elektrárna je součástí nadačního jmění a tržby za prodej části elektřiny do sítě v režimu zelených bonusů využívá Nadace Veronica jako zdroj grantů podporujících ekologické projekty. I druhá fotovoltaická elektrárna, která stojí na pozemku vedle výtopny, má výkon 50 kW, roční výrobu zhruba 50 MWh a byla dokončena v roce 2010, je zajímavá z pohledu vlastnictví. Jde o společnou investici čtyř subjektů. Vlastníkem pozemku je obec Hostětín, která se na celé investici podílí 7 %. Na zbylé investici v úhrnné výši 4,4 milionu korun se rovným dílem spolupodílejí Nadace Partnerství, Nadace Veronica a Nadace české architektury. Zisk z prodeje elektřiny si vlastníci rozdělují v poměru svých vkladů. V roce 2023 přibyla instalace na střeše skladu moštárny o výkonu takřka 20 kW s bateriovým úložištěm o kapacitě 23 kWh. Majitelem je přímo moštárna. Tyto tři elektrárny se v průběhu let 2024-2025 stávají základem komunitní energetiky v Hostětíně.

Vznik energetického společenství (tzv. enerkomu) doporučila už energetická koncepce „Ecce Hostětín” (Environmentálně cílená celostní energetická koncepce obce Hostětín) zpracovaná v roce 2022, kdy ještě neexistovaly legislativní podmínky pro zakládání energetických společenství. Vznikla však pracovní skupina pro přípravu budoucího ustanovení společenství. Od roku 2024 jsme začali spolu s moštárnou jako výrobcem testovat sdílení elektřiny. Pro tuto operaci byla sloučena naše odběrná místa. Zároveň jsme znovu, po více než 25 letech, pro hostětínské občany uspořádali exkurzi za komunitní energetikou do dolnorakouského Wolkersdorfu, městečka využívajícího výtopny na biomasu, větrné elektrárny i fotovoltaiku na veřejných budovách. 

V průběhu roku 2025 se testoval software pro rozúčtování a bylo spuštěno oslovování aktivních zákazníků s nabídkou sdílení elektřiny v Hostětíně. Tito účastníci sdílení by mohli v budoucnu vytvořit energetické družstvo. Přebytky z FVE u výtopny dodávané do distribuční sítě využívá zatím obec pro sdílení v ostatních obecních budovách. 

Struktura spotřeby elektřiny v odběrných místech ve vlastnictví Obce Hostětín, rok 2021

Zejména pionýrské roky komunitní energetiky v Hostětíně přilákaly velkou řadu návštěvníků na exkurze a semináře. Jednalo se o skupiny zástupců a zástupkyň samospráv a místních akčních skupin, studující i novináře z Česka, Slovenska, Ukrajiny, Rumunska a dalších zemí.

Přínosy pro ochranu klimatu a udržitelnou energetiku byly také několikrát oceněny. V roce 2012 získal Hostětín cenu Climate star a v roce 2020 se stal absolutním vítězem soutěže Energy Globe.