Jak vybrat eko papír?

Stručně:

Papír je obnovitelná surovina, ale jsou významné rozdíly v lesním hospodaření a výrobě papíru a tedy i v jeho environmentálních dopadech.
Jako dobré vodítko pro spotřebitele slouží ekoznačky, nejpřísnějším standardem je Ekoznačka EU v kombinaci s požadavkem na recyklovanou surovinu.
Jako u všech nákupů platí, že nejvíce eko je minimalizace spotřeby (nenakupování), opakovaně použitelné výrobky a výrobky z recyklované suroviny.

Papír je vnímaný jako ekologický materiál a obal – je přece ze dřeva, tedy zcela obnovitelného zdroje. To je samozřejmě pravda, ale cesta od stromu k listu papíru je poměrně složitá. Navíc nelze na stromy (resp. lesy) pohlížet jako na zdroje dřeva – jde o unikátní ekosystémy, které mají hodnotu jak samy o sobě, tak jako poskytovatelé ekosystémových služeb. Ve dřevě je navíc vázané značné množství uhlíku, který stromy z atmosféry vychytaly jako oxid uhličitý a uložily do svých těl. To vše skončí ve chvíli, kdy stromy vytěžíme a přeměníme třeba právě na papír. Je tedy papír eko? A jak ho poznat?

Při posuzování udržitelnosti papíru jsou klíčové 4 oblasti:

Původ vláken (lesní hospodaření, recyklovaná surovina)
Bělení
Emise do vody a vzduchu
Spotřeba energie

Posouzení vyžaduje značné znalosti technologie a konkrétních procesů. Pro koncové spotřebitele (ať už jde o jednotlivce nebo třeba instituce a firmy) je prakticky nemožné provést toto posouzení individuálně. Jako dobré vodítko mohou posloužit požadavky na zelené veřejné nákupy (green public procurement) doporučené EU pro veřejné instituce a nezávislé ekoznačky (certifikace) zaměřující se na papír.

V první řadě by ale měly proběhnou následující spotřebitelské úvahy:

Potřebuji to koupit? Neobejdu se bez toho výrobku nebo obalu? V posledních letech se spotřebovává méně papíru k tisku, ale velmi roste spotřeba obalového papíru, což souvisí také s rozmachem elektronických nákupů (doprava balíčků) a rozvozem hotových balených pokrmů. V případě papírových obalů na potraviny a nápoje je nutná povrchová úprava papíru, aby byl nepropustný pro vodu nebo tuky. Toho je možné dosáhnout buď potažením plastem nebo nátěry (akrylátové pryskyřice nahrazující plast). Papírové kelímky a krabičky s plastovou vrstvou jsou obtížně recyklovatelné a obvykle se spalují (ve směsném odpadu, nepatří do kontejneru na papír). Natírané papíry jde údajně recyklovat bez problémů.

Jako obvykle platí: Opakovaně používané obaly jsou nejlepší. A nejlépe takové, které doma stejně máte, třeba keramické hrnky (místo nově koupeného designového kávového kelímku, který se i tak ve srovnání s jednorázovými kelímky environmentálně vyplatí už po cca 10 použitích).

Buďte na pozoru před greenwashingem. Výrobci se často a rádi prezentují jako zelenější, než jsou. Opravdu potřebujeme na papír zpracovávat třeba mořské řasy nebo jiné neobvyklé suroviny? Nebylo by efektivnější zpracovat ten nudný obsah kontejnerů na papír, kam poctivě třídíme (a čekáme, že se to jako papír vrátí)?

Preferujte recyklované a méně bělené (nejlépe nebarvené) papíry. Tohle je vždy dobré kritérium. Pro spotřební papíry typu toaletního je to naprosto jasná volba. Co se týče utěrek na toaletách: Nejvíce eko jsou žádné, prostě ruce otřepte a nechte uschnout, obvykle to stačí. A můžeme si pak nechat od cesty v zásadě neřešešitelné polemiky na téma: Je víc eko opakovaně praný ručník, papírové utěrky nebo vysoušeč? A jak si to stojí, když je ručník z bio nebo nebio bavlny? Když se pere doma nebo v průmyslové prádelně? Běží vysoušeč na obnovitelnou elektřinu? A kam se dostanou použité papírové utěrky, do kompostu nebo na skládku?

Grafický (kancelářský) papír vybírejte ten méně bělený a bělený bez použití chlóru (total chlorine free – TCF). Použití chlóru omezují i některé ekoznačky, většinou je podmínkou nepoužívání jedovatějšího elementárního chlóru, ale jsou přípustné chlorové sloučeniny. Můžete se pak setkat s označením ECF – elemental chlorine free.

Je recyklovaný papír nejvíce eko?

Intuitivní odpověď zní, že samozřejmě ano. Péče o les znamená alespoň zatím značnou spotřebu fosilních paliv (zejm. pohonných hmot), při vytěžení dřeva se uhlík uvolňuje i z obnažené půdy, je nutná doprava dřeva z lesa do celulózky a papírny. Při recyklaci se zpracuje odpad, doprava by teoreticky mohla být menší (odpad vzniká všude, lesy jsou jen někde). Odpadá nutnost drtit dřevo a chemicky nebo mechanicky ze dřeva získávat celulózu. Další zpracování primární i recyklované suroviny je skoro stejné. Přesto má použití recyklované (post spotřebitelské) suroviny několik (řešitelných) háčků.

Využití odpadní biomasy vs. fosilní teplo. Energeticky nejnáročnějším procesem v papírně je sušení čerstvého mokrého papíru. V případě, že papírna zpracovává dřevo, tak zpravidla využívá vedlejší produkty – třeba kůru – jako zdroj obnovitelného tepla. Při zpracování recyklované suroviny a sušení teplem z fosilních paliv tak může být emisní stopa této fáze zpracování u recyklovaného papíru vyšší než u papíru z primární suroviny. Nicméně i papírenský průmysl je pod drobnohledem a podléhá emisnímu výkaznictví, dá se tedy čekat, že i zde výrazně poroste využití obnovitelných zdrojů a bude klesat emisní intenzita (množství emisí CO₂ na jednotku produkce, tedy třeba 1 kg papíru).

Dostupnost suroviny pro recyklaci. Grafický (kancelářský) papír lze vyrábět v zásadě pouze z odpadního grafického papíru, novinového papíru, jen v malé míře z lepenky a obalů. Důvodem je jak kvalita suroviny (délka vláken), tak hlavně typická hnědá barva, která je u kancelářských papírů nežádoucí a je nutné intenzivní chemické bělení. Oproti tomu lepenky a obaly lze vyrábět prakticky ze všech odpadních papírů. Spotřeba obalových papírů a lepenek navíc velmi roste a dá se říct, že “luxuje” vytříděné papíry. Pro grafické papíry je proto někdy obtížné získat dostatek recyklovatelné suroviny.

Omezený počet recyklačních cyklů. Celulóza (vláknina) má podobu vláken, která dávají papíru pevnost. Při každém recyklačním oběhu se ale zkracují. Proto je nutné průběžně do papíroviny přidávat novou primární surovinu s dlouhými vlákny. V papírenství se tedy nelze vyhnout alespoň omezené těžbě a zpracování dřeva.

A jak tedy vybrat eko papír?

Jak už bylo řečeno, jde o komplexní otázku. Na trhu se navíc vyskytuje více ekoznaček vztahujících se k papíru (resp. výrobkům ze dřeva) a každá pokrývá trochu jinou část problematiky. A standardy jednotlivých ekoznaček se v průběhu let mění, co garantovaly před několika lety už nemusí být bohužel pravda (jindy ale dochází ke zpřísnění standardů). Popis a srovnání standardů platí pro rok 2025.

Ekoznačka EU. Evropská ekoznačka, velmi rozšířená, velké množství produktových skupin. V případě papíru vyžaduje min 70 % recyklované suroviny (nebo suroviny z udržitelně obhospodařovaných lesů, zbytek musí být minimálně z ověřených legálních zdrojů), dále uplatňuje přísný standard pro emise CO₂, použití chemikálií a energetickou efektivitu. V případě, že jde o papír z recyklované suroviny, tak jde o aktuálně nejpřísnější a nejkomplexnější standard (platí pro grafické i tissue papíry – kapesníky, utěrky, toaletní papír).

Modrý Anděl. Německá ekoznačka, hojně na našem trhu. Velké množství produktových skupin. U papíru vyžadují výhradně recyklovanou surovinu, další požadavky jsou mírnější než u Ekoznačky EU.

Nordic Ecolabel. Skandinávská ekoznačka. Občas na našem trhu (papír, drogerie). Požadavky srovnatelné s Ekoznačkou EU, doporučujeme v kombinaci s požadavkem na recyklovanou surovinu.

FSC – Forest Stewardship Council. Přísná ekoznačka udržitelného lesnictví, certifikace lesů, dřeva, výrobků z něj (včetně papíru, dřevotřísky apod). Certifikují i recyklovaný papír (FSC recycled). Ošetřuje jen lesní hospodaření a původ suroviny, nepokrývá zpracování dřeva a výrobu papíru (produkce CO₂, spotřeba energie, chemikálie atd.).

PEFC – Programme for the Endorsement of Forest Certification. Obdobná FSC, ale výrazně mírnější standard.

Srovnání aktuálních požadavků nejběžnějších ekoznaček pro papír na trhu EU. Zdroj.

Vysvětlivky:

AOX: Adsorbable Organic Halogens – omezené použití chemických látek, hlavně chlóru a jeho sloučenin na bělení.

COD: Chemical Oxygen Demand: Chemická spotřeba kyslíku (CHSK) – metoda stanovení znečištění vody (emise vypouštěné do vody).

Blue Angel DE-UZ 14a – standard pro grafický papír a lepenku

Blue Angel DE-UZ 72 – standard pro papír určený k tisku (zde srovnání mimo samotný tisk, barvy apod.)

Literatura a zdroje

KOWALSKA, M.A., DELRE, A., DONATELLO, S., FARACA, G. and WOLF, O., Practical guide for the use of the EU Ecolabel in the green public procurement of graphic paper, Publications Office of the European Union, Luxembourg, 2025, https://data.europa.eu/doi/10.2760/1252967 , JRC141297

Uhlíková stopa kelímků na teplé nápoje https://www.ekokom.cz/uhlikova-stopa-kelimku-na-teple-napoje/

Autorka: Renata Placková