Navzdory dosavadním snahám se klimatická krize dál prohlubuje a emise stále rostou. Oteplení už dosáhlo 1,5 °C oproti předindustriální době, a proto se nevyhneme škodlivým dopadům na lidi i přírodu. Stále však můžeme zabránit katastrofickým scénářům s oteplením o 2 °C a více a vrátit svět na udržitelnou trajektorii. K tomu je nutná dekarbonizace průmyslu i dopravy, podpora ekologičtějšího zemědělství a především rychlý odklon od fosilních paliv směrem k obnovitelným zdrojům energie, zejména ze slunce a větru.
Klimatické pruhy neboli oteplovací pruhy jsou grafické vizualizace dat, které využívají řadu barevných pruhů chronologicky uspořádaných k vizuálnímu zobrazení dlouhodobých teplotních trendů. Zdroj:Wikipedia
Žijeme v období klimatické krize, kdy lidská činnost způsobuje globální oteplování. Abychom svět a společnost vrátili na udržitelnou trajektorii, musíme co nejdříve přestat využívat fosilní paliva. Jejich spalování je totiž hlavním důvodem současného klimatického rozvratu.
Klíčovým řešením je energetická transformace směrem k obnovitelným zdrojům. V udržitelném světě by měla být většina činností převedena na elektřinu, od dopravy přes vytápění až po průmyslové stroje. Zároveň by energie měla pocházet především z větrných a solárních elektráren.
V bohatých zemích bude nutné množství obnovitelné energie přibližně zdvojnásobit, v rozvojových státech ještě mnohonásobně více. Potenciál slunce a větru je k tomu více než dostatečný a technologie, zejména v Evropě, už dnes máme. Ostatní nefosilní zdroje, například biomasa, mohou hrát doplňkovou roli.
Česko by mělo nést svou část odpovědnosti. Naše uhlíková stopa na obyvatele patří k nejvyšším na světě i v Evropě, vyšší než například ve Velké Británii či Číně.
O antropogenní povaze klimatické krize snad již dneska nikdo nepochybuje. Pro srovnání: zatímco vulkanismus přidá ročně do atmosféry přibližně 0,1 gigatuny oxidu uhličitého a přibližně stejné množství se ukládá na dno oceánů, spalováním fosilních paliv přidává lidstvo kolem 10 gigatun ročně. Tak rychlé tempo nárůstu se dá přirovnat k událostem na konci prvohor, kdy vyhynula většina tehdejších druhů. Od poloviny 20. století se navíc koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zvyšuje o 4–5 % ročně.
Kromě oxidu uhličitého narůstají i další skleníkové plyny. Metan uniká při těžbě ropy, uhlí a zemního plynu i v důsledku intenzivního chovu hospodářských zvířat. Oxid dusný se zase uvolňuje z půd při používání umělých hnojiv. Společně tyto plyny ještě více urychlují změnu klimatu.